Výstava cílí na neokonstruktivistické tendence a reduktivní snahy v tvorbě umělců, kteří náleží do okruhu Musea Kampa. Vybranými díly převážně z šedesátých a sedmdesátých let připomene autory, jejichž tvorbu muzeum programově sleduje, mapuje expozicemi, odborně zpracovává či přímo vlastní ve svém sbírkovém fondu. Řada těchto umělců totiž spadala do sběratelského zájmu mecenášky umění Medy Mládkové a jejich díla položila základy současné sbírky Nadace Jana a Medy Mládkových.
Návštěvník se setká jak s klíčovými jmény československého racionálně orientovaného umění (např. Radek Kratina, Dalibor Chatrný, Stanislav Kolíbal, Jan Kubíček, Zdeněk Sýkora), tak s autory, kteří jsou doposud neprávem opomíjeni (Miroslav Vystrčil, Jindřich Boška, František Dörfl, Pavol Binder). Kromě umělců „klasiků“, kteří byli v šedesátých letech spojováni zejména se vznikem skupiny Křižovatka (1963), výstavou Nová citlivost (1968) a založením mezinárodně působícího Klubu konkretistů (1967), divák nahlédne i do tvorby několika současníků, kteří na jejich myšlenky inovativně navazují, a rozvíjejí tak možnosti práce s reduktivní formou, strukturou a monochromií (Václav Krůček, Jiří Staněk, Břetislav Malý, Petr Dub, Vladana Hajnová).
Konfrontace více než tří desítek konstruktivisticky zaměřených umělců odhalí zajímavé paralely nejen ve výtvarném uvažování a citlivosti, ale ukáže i překvapující blízkost v přístupu k mnohdy specifickým materiálům, jako jsou umělé hmoty (Jiří Bielecki, Jiří Hilmar, František Kyncl), plexisklo (Radek Kratina, Štefan Belohradský, Kamil Linhart), vrstvená a sbrušovaná sádra (Eduard Antal) či poloprůhledná fólie (Václav Krůček) či bioplast PLA (Vladana Hajnová). Kromě výtvarných témat vyplývajících z povahy materiálů, kterými jsou křehkost, proměnlivost, odlesk, mihotání či mlžení, výstava odkrývá i další motivické okruhy, jako jsou zájem o pravidelný systém a jeho narušení, pevná mřížka a její změkčení, vibrace a klid, zhušťování a zřeďování bodů, optická pulzace či imaginární děj versus reálný pohyb.
Ruku v ruce se zaměřením Musea Kampa, jež ve svém programu prioritně sleduje život a tvorbu umělců v nelehkých dobách normalizace a komunismu, připomene i tato expozice v rámci vymezeného tématu několik osobností, které svůj výtvarný program z politických důvodů rozvíjely za hranicemi domoviny (Jiří Hilmar, Miloslav Moucha, Vladimír Škoda, Miloš Cvach, František Kyncl, Rudolf Valenta).
Přestože byla v nedávné době uspořádána řada přehlídek věnovaných projevům neokonstruktivismu, minimalismu, kinetismu a geometrie, je výstava Mnohoznačnost struktur / dynamika sil pro danou problematiku zajímavým přínosem, a to hned z několika aspektů. Vedle snahy nalézat myšlenkové a tematické paralely napříč uměleckým spektrem od známých jmen až po opomínaná, od reprezentantů generace šedesátých let až k současníkům může být dalším důvodem například potřeba vyzvednout také umělecká díla, jež nejsou zcela typická, ale která jsou kvalitativně nosná, vývojově zásadní a zároveň překvapující. Neboť rozvedu-li myšlenku Alberta Einsteina, pouze to, co vzbuzuje úžas a údiv, podněcuje nás k životu, vášni a prožívání.

Kurátorka výstavy: Ilona Víchová