Účastník Dokument Zdeněk Sýkora (1920-2011) od poloviny šedesátých let patřil k průkopníkům mezinárodního počítačového umění. Liniové obrazy, které budou prezentovány na nadcházející výstavě, vznikaly od roku 1973 a v krátké době si získaly i velké mezinárodní uznání. I přesto, že jsou založeny na počítačem generovaných řadách náhodných čísel, jsou tyto Sýkorovy konstruktivní malby zcela řízeny umělcem, a proto je nelze zařadit výhradně pod pojem počítačové umění. 

Zdeněk Sýkora patří dodnes k nejznámějším umělcům své země a je vystavován po celém světě. Muzeum Emila Schumachera v Hagenu představuje nyní po mnoha letech opět jeho samostatnou výstavu v Německu a zároveň uvádí Sýkorovu konkrétní malbu do vztahu s expresivní gestickou malbou Emila Schumachera. Oba tito umělci pracovali s principem náhody a požadavkem absolutní svobody. Ač formálně stojí ve vzájemné opozici, umělecky jsou si překvapivě blízcí. 

Rouven Lotz, 2015

Úvodní řeč Lenky Sýkorové pronesená při otevření výstavy 30. 8. 2015: 

Vážení hosté, milí přátelé,

jsem ráda, že jste přijali pozvání na vernisáž výstavy Zdeňka Sýkory v tomto úžasném muzeu, které nese jméno Emila Schumachera. Ráda bych se s vámi podělila o své dnešní pocity: jsem hrdá a  smutná zároveň.

Jsem hrdá, že stojím právě zde a že jsem se jako spolupracovnice mohla před lety podílet na vzniku obrazů a dnes jako spolukurátorka na vzniku výstavy. Autorem myšlenky vystavit zde liniové obrazy Zdeňka Sýkory byl Dr. Ulrich Schumacher. Nebylo to poprvé v mém životě, kdy právě on inicioval Sýkorovu výstavu v německém muzeu. Už v roce 1986 nám přišel dopis do Loun, do tehdejšího Československa, s nabídkou uspořádat výstavu. Dopis s prospektem Muzea Josefa Alberse v Bottropu, jehož byl Ulrich Schumacher dlouholetým ředitelem. Byla to v té době od něj velká odvaha z mnoha důvodů a my za ni dnes ještě jednou děkujeme, neboť právě tato výstava umožnila Zdeňku Sýkorovi vrátit se na scénu evropského moderního umění, kterou musel na začátku sedmdesátých let z dobře známých důvodů opustit. V červenci roku 1986 jsme už zase mohli cestovat a osobně se zúčastnit vernisáže Sýkorovy velké retrospektivní výstavy v Bottropu. Pravda, po mnoha peripetiích, které se však dnes zdají spíše úsměvné…

A téměř po třiceti letech přišel znovu dopis z Německa do Loun, do dnešní České republiky, tentokrát s prospektem Muzea Emila Schumachera v Hagenu a s nabídkou tohoto projektu: vystavit vedle sebe díla dvou umělců -  Zdeňka Sýkory a Emila Schumachera, kteří mají zdánlivě málo společného. Vím dobře, jak si Zdeněk Sýkora vážil díla Emila Schumachera: v hodinách dějin umění na fakultě nám v sedmdesátých letech ukazoval reprodukce jeho obrazů a později jsem zažila jeho obdivné komentáře v německých muzeích nad obrazy skutečnými. A pokud znáte Sýkorův umělecký vývoj, tento jeho obdiv vás nepřekvapí. Nebylo tedy pro mě vůbec těžké odpovědět na výzvu z Hagenu ano. Ulrich Schumacher, stejně jako tenkrát, osobně navštívil Louny a společně jsme vybrali díla, která vyhovovala jeho koncepci. Na tomto místě bych ráda poděkovala řediteli muzea a zároveň třetímu kurátorovi výstavy, Rouvenovi Lotzovi, s nímž jsme  společně prošli praktickou cestu až k realizaci této výstavy, která jako každá výstava vypadá pro nezasvěceného diváka tak samozřejmě. Děkuji mu za jeho angažovanost a připravenost diskutovat a pevně věřím, že všechny současné peripetie se v budoucnu stanou stejně úsměvnými jako ty bottropské. Jsem hrdá, že jsem byla součástí tohoto projektu a ještě jednou děkuji za tuto velkou příležitost.

Jak jsem ale řekla, jsem zároveň smutná. Jsem smutná, že tady stojím sama...

Posouzení výstavy nechám na vás. Přeju vám, abyste nad liniemi zažívali stejně pozitivní pocity, které do nich Zdeněk Sýkora při jejich vytváření vložil. 

Web muzea

Ohlasy v tisku:
Der Herr der Linien
Sehnsucht nach der Struktur
Za dílem Zdeňka Sýkory do německého Hagenu. Rozhovor s Lenkou Sýkorovou, Svobodný hlas, 9. 9. 2015
Zákulisí "žížal" Zdeňka Sýkory