Světoznámý lounský rodák, malíř Zdeněk Sýkora, má v Muzeu Emila Schumachera v německém Hagenu výstavu System und Kraft der Linie. Výstava byla slavnostně zahájena 30. srpna a potrvá do února. Umělcovy manželky a spolukurátorky výstavy, paní Lenky Sýkorové, se ptáme:

Jaké si odnášíte dojmy, jaké bylo zahájení? 
Výstavu jsme připravovali od ledna tohoto roku, byli jsme vlastně takový tým tří kurátorů: pan Ulrich Schumacher, syn malíře, kunsthistorik a dnes zejména předseda správní rady Nadace Emila Schumachera, ten byl autorem projektu; vedle něho Rouven Lotz, ředitel a vědecký kurátor muzea v jedné osobě; a za českou stranu si jako spolukurátorku vybrali mě. Příprava výstavy byla náročná, pro mě dvojnásob, protože veškerá korespondence, ale také diskuze (a že jich bylo, například o názvu), příprava smluv atd. probíhaly v němčině. Nebylo to vůbec jednoduché, ale výsledek myslím stojí za tu vynaloženou energii. Výstava je velkolepá, v nádherném a velkorysém prostoru muzea. V sále s horním osvětlením se vyjímají především velké formáty. 

Vernisáž je vždy takovým vyvrcholením týmové práce a vše by mělo vypadat jako naprosto samozřejmé. Zahájení bylo velmi důstojné a oficiální: zdravici pana velvyslance přednesl český konzul Robert Otepka, poté jsem já osobně, ale jen krátce připomněla historické okolnosti výstavy a o životě a díle umělce dlouze a krásně promluvil náš velký kamarád, a především znalec Sýkorova díla – Hans-Peter Riese. Krátké Chopinovy skladby, které zahrála pianistka z hagenského divadla Ana-Maria Dafova, byly vybrané s citem a skvěle doplňovaly atmosféru.

V Čechách by asi tento náročný program publikum neuneslo, při německých vernisážích se však zásadně sedí, řečníci mluví do mikrofonu a vše plyne pomalu, protože lidé přišli prožít slavnostní atmosféru před otevřením výstavy, chtějí se něco dozvědět, chtějí vidět a slyšet umělce i kurátory.

Jaké osazenstvo zavítalo na vernisáž, byly tam i čtenářstvu známé osobnosti?
Naši hagenští hostitelé si určitě nepředstavovali, že v neděli v poledne přijde tolik lidí! Já jsem ale věděla, že přijede mnoho našich německých přátel, umělců i sběratelů, protože jsem s nimi v neustálém kontaktu. Že ale přijede minibus s návštěvníky z Loun, to mě doslova dostalo! Byla jsem potěšená, ale hlavně dojatá, to bylo poprvé, kdy jsem cítila takovouto obrovskou podporu Zdeňkova rodného města. Samozřejmě, že všichni Lounští ihned vzbudili náležitou pozornost. Došlo i na radostná setkání s německými přáteli, se kterými se poznali letos v Počedělicích. Zavládla radostná atmosféra a svět se začal hezky propojovat.

Kolik obrazů je vystaveno? Odkud odevšad jsou zapůjčeny?
Výstava je konfrontací obrazů dvou autorů – liniových Zdeňka Sýkory (28 obrazů + 1 struktura) a obrazů s liniemi Emila Schumachera (6 obrazů). Je to velmi zvláštní konfrontace, protože oba malíři stojí na protichůdných pólech malby. Zapůjčitelé Sýkorových děl jsou soukromí sběratelé z Čech (8) a Německa (5), ale také instituce: Galerie umění Karlovy Vary, Adam Gallery Brno, Josef Albers Museum Bottrop, Museum Angewandte Kunst Kolín nad Rýnem, Centre Pompidou Paříž.

Je tam i některý hodně slavný obraz?
Vrcholem výstavy je zajisté obraz zapůjčený z Centre Pompidou v Paříži, dobře známé Linie č. 24 – Poslední soud z roku 1984. Ale největší diváckou atrakcí je šestimetrový obraz ze soukromé sbírky v Německu, který je na výstavě zapůjčený poprvé (důvody jsou nasnadě – byl to logistický oříšek, vystěhovat obraz z domu, kde jsme ho malovali na místě, a nikdo tehdy neřešil, zda jednou projde dveřmi…). Znovu se ukázalo, že liniím se ve velkém formátu daří.

Jak se taková mnohdy rozměrná díla z galerií přepravují? Letecky? Vlakem? Kamionem? 
Kamion české přepravní firmy Kunsttrans mohli lounští občané vidět na vlastní oči před dvěma týdny u nás v ulici, když pracovníci firmy nakládali obrovské klimatizované bedny s obrazy zapůjčenými z lounských soukromých sbírek. Takto byly svezeny všechny české zápůjčky a v jeden den pak společně putovaly kamionem do Hagenu. Letadlem se umění transportuje výjimečně, zejména velké formáty vyžadují speciální zacházení.
 
Kolik se okolo výstavy točilo osob? 
Pokud bychom chtěli jmenovat jen ty osoby, které jsou uvedené v tiráži katalogu, pak tři, ale to by bylo nespravedlivé, protože v pozadí stojí všichni, bez kterých by výstava nikdy nemohla být realizována v takové kvalitě. Tým z české strany tvořili: překladatelka katalogu, designér katalogu a jeho spolupracovnice ve studiu, tlumočnice, fotografové, tým transportní firmy, právní poradce. Z německé strany by to bylo podobné (bez překladatelů). A jedna pracovitá sekretářka muzea. Moc děkuji všem.

Jak Němci přijímají Sýkorovo umění?
Přijetí výstavy bylo opravdu skvělé. Absolvovala jsem několik prohlídek s různými lidmi – od novinářů po členy správní rady Nadace muzea. Byla radost odpovídat na jejich otázky, velmi podrobně chtěli všechno vědět, zajímaly je i Louny, protože si nemohli nevšimnout, jak je neustále ve všech textech zdůrazňované jméno Sýkorova rodného města. Při dalších společenských příležitostech mi mnozí návštěvníci vyjadřovali své uznání a blahopřáli k výstavě, a nebyl to výraz pouhé zdvořilosti. Dobrý pocit. 

V kolika jazycích je katalog?
Katalogy se v muzeu prodávají dva v jednom balíčku, oba jsou pouze německy. Má to své logické důvody: součástí tohoto balíčku je totiž německý překlad poměrně obsáhlého katalogu Sýkora 90 (česky 2010, německy – aktualizované a doplněné vydání 2015). Tento katalog jsme vydali sami, jediná finanční podpora přišla opět pouze od pana Miroslava Velfla, jehož jméno se objevuje ve všech našich tiskovinách. Druhý katalog, nesrovnatelně menší než ten náš, zejména obsahem, vydalo muzeum pod názvem System und Kraft der Linie speciálně pro tuto výstavu, čemuž je přizpůsoben text Rouvena Lotze i výběr reprodukcí.

Výstavu doporučuji všem, kteří mají rádi Sýkorovy liniové obrazy, je to opravdu zážitek. Ještě nikdy nebyly prezentovány takto velkoryse a monumentálně.

Děkuji za rozhovor.

Květa Tošnerová, 2015